Historie ostrovní mafie

Prosperita a především nezávislost Porta Tenebrae způsobila masivní přísun lidí všech možných sociálních tříd – od prostých dělníků, hledajících si práci, přes obyčejné obchodníky se zbožím až po obchodní velikány, jejichž vliv se neměřil v kilometrech, nýbrž státech. Spousta těchto obchodních velikánů také uvítala Portum Tenebrae z jednoho specifického důvodu – byli tam v bezpečí před právní mocí jiných států. 

Ti, jelikož nebyli vázáni na žádnou moc politickou, měli paradoxně širší možnosti při prosazování a rozšiřování svého vlastního vlivu po ostrově. Všechny distrikty – vyjma 17., kde sídlí Rada – si mezi sebou nepříliš organizovaně přerozdělili tito jednotliví magnáti obchodu. V této době se jim začalo poprvé říkat mafie, což se dá přeložit jako chvástavý či agresivní.

Po nějakou dobu křehká rovnováha sil fungovala, ovšem ne nadarmo se této nově vzniklé síle říkalo mafie. Po pár krátkých měsících se rozpoutal boj o kontrolu jednotlivých distriktů. Nejdříve boj skrze nenápadné upevňování vlivu a nějaký ten občasný atentát. Tento stav vydržel zhruba tři měsíce, poté vypukla přímá pouliční válka. A jednalo se o válku hrozivou, neboť mafiánských hlav bylo ve hře hned několik a zásada spojenectví byla jedna: spojenectví neexistují. Nikdo zkrátka neměl dostatečnou autoritu či sílu, aby si dokázal ostatní mafiány podrobit. Jedinou zvláštní výjimkou této situace byl jistý Hugo, ten jako jediný nevykazoval žádné expanzivní ambice a jednoduše se držel svých čtyř distriktů, které mu stačily. Tyto čtyři distrikty také vyšly z války ve zdaleka nejlepším stavu.

Vnitřní válečný konflikt Porta Tenebrae měl samozřejmě neblahé důsledky – silně brzdil jakýkoliv obchod. Ostatní státy navíc – pod vidinou opětovné příležitosti prosazení vlastního vlivu na Isnulu de Morto – vyhrožovaly, že nepodaří-li se Radě konflikt dostat pod kontrolu, zasáhnou pomocí vlastních vojenských sil. Situace tedy donutila Radu radikálně jednat – zřídila vlastní armádu a začala mafiánské rodiny jednu po druhé pomocí hrubé síly likvidovat. Z celého zhruba ročního konfliktu je toto období známo jako to zdaleka nejdrsnější.

Právě v tuto dobu, kdy byli mafiáni jeden po druhém odstraňováni – se objevuje Alexandr. Nikdo netušil, odkud se vzal, nikdo ani neznal jeho celé jméno. Byl však jediným, komu se podařilo sjednotit zbylou mafii a postavit se na odpor Radě. Celá systematická snaha vedoucí ke zničení mafie – zastavena. Úsilím jednoho jediného člověka.

Alexandr. První, který dokázal sjednotit mafii. Jako jediný byl schopný ovládnout ty, kteří byli chvástavými a agresivními. Ale ani tato síla nestačila k výhře nad silami Rady. Ovšem stejně tak nedokázaly síly Rady zvítězit nad mafií. Situace byla nyní jednoduše vyrovnaná. Válka pokračovala, v ulicích panoval chaos a obchod stagnoval. Hrozba vnější intervence se nyní jevila mnohem reálněji, Rada se tak rozhodla učinit další radikální krok – pokusí se s mafií dohodnout.

Spolu se začátkem roku 700 Šedé éry zasedají Alexandr, Hugo a předseda Rady ke společnému jednání. To trvá 18 hodin a na jeho konci je všemi stranami podepsaná dohoda, samozřejmě neveřejná a neoficiální, ovšem do posledního detailu respektovaná. Mafii bude umožněna její ilegální činnost pod několika podmínkami: 1/ Bude striktně neveřejná a skrytá; 2/ Mafie bude udržovat v ulicích pořádek. Pokud nyní do Porta Tenebrae emigruje vrah a začne opět vraždit, je nyní zodpovědností mafie – nezáleží na tom, zda jej mafie zkrotí a naverbuje nebo mu snad zařídí nějakou tu “nehodu”, v ulicích prostě musí panovat klid. Pod těmito podmínkami bylo mafii dovoleno pokračovat ve svých ilegálních činnostech.

Dohoda se projevila jako oboustranně výhodná, neboť mafie prosperovala a měla mezi sebou rozdělené město, ve kterém panoval pořádek, což opětovně uspokojilo Radu. Ta také zavedla speciální daň – daň na ilegálně opatřené předměty. Doveze-li někdo do Porta cokoliv ilegálně získaného, může předmět přesto zcela oficiálně prodat, ovšem pouze pod podmínkou, že z něj odvede 90% daň. U menších objektů je takový postup samozřejmě nesmyslný a vztahuje se především na známější či větší záležitosti – např. slavná umělecká díla či nějaké ty ukradené lodě (zkrátka na objekty, které není tak úplně těžké opětovně nalézt). Porto se obvykle po takovém prodeji zasadí o navrácení ukradeného objektu zpět majiteli.

Samotné rozvržení distriktů vypadalo následovně: Alexandr spravoval 12 distriktů, Hugovi zůstaly jeho stále 4 a 17. stále působil jako sídlo Rady a byl vyňatý z vlivu mafie. Tento systém funguje po celých dlouhých 63 let a 10 měsíců.